Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M. P., právně zastoupeným JUDr. M. K., advokátem, o návrhu ze dne 27. 9. 2000, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í:
Navrhovatel svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 10. 2000 brojí proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2000, sp. zn. 5 To 410/2000, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 7 T 32/99. Tento trestní příkaz, proti němuž navrhovatel nepodal odpor, nabyl právní moci dne 18. 3. 1999. Tímto rozhodnutím byl M. P. uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušení dobu jednoho roku. Nepovolením obnovy řízení došlo, dle návrhu stěžovatele, k porušení jeho základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přezkoumal Ústavní soud náležitosti předložené v ústavní stížnosti a zjistil, že je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 citovaného zákona).
Ústavní soud neshledal zákonné důvody k postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., neboť stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 12. března 2001 JUDr. Jiří Malenovský soudce zpravodaj