Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 12 Co 871/99, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 8. 1999, sp. zn. 11 C 1496/96, takto:
Ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 28. 11. 2000, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne a Ústavnímu soudu doručena dne 29. 11. 2000, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Okresního soudu v Děčíně, na základě kterého nebyl připuštěn vstup dalších účastníků na straně stěžovatele (jakožto žalobce) do řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, a dále usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem, rovněž shora citované, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho práva vyplývající mj. z čl. 4, čl. 10., čl. 81 odst. 1, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 3, čl. 4, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6, čl. 13 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. K tomu mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel k této výzvě uvedl, že se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta. Tento subjekt mu určil advokáta, který však mezitím ukončil svou činnost. V důsledku těchto skutečností došlo k uplynutí lhůty určené Ústavním soudem. Stěžovatel má za to, že vyčerpal všechny možnosti, aby výzvě vyhověl. Z tohoto důvodu žádá, aby Ústavní soud postupoval podle § 30 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovil mu zástupce z řad advokátů.
S ohledem na skutečnost, že výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 18. 12. 2000 a vady podání do dnešního dne nebyly odstraněny, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.
Pokud jde o žádost o ustanovení právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem, je třeba stěžovatele odkázat na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 296/97, ve kterém k údajné povinnosti ustanovení zástupce pro podání ústavní stížnosti Ústavní soud uvedl, že stojí mimo organizaci obecných soudů a že tím je současně také dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy; vývody navrhovatele tomto směru tudíž nejsou na místě, a to bez ohledu na to, zda meritorní výhrady stěžovatele vůči pravomocným rozhodnutím obecných soudů jsou důvodné či nikoli.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 23. ledna 2001