Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení navrhovatelky J. K., směřujícímu proti výpočtu délky prominutí trestu odnětí svobody, provedeném Vazební věznicí Ostrava,
t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka podala dne 15. 3. 2001 návrh, v němž požadovala, aby Ústavní soud posoudil výpočet délky vykonaného trestu odnětí svobody jejího manžela V. K., který provedla tato věznice.
Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Podle ust. § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z návrhu vyplývá, že navrhovatelka podává návrh na přezkoumání postupu věznice, který se dotýká jejího manžela. Návrh napadá výpočet délky vykonaného trestu odnětí svobody, který má být podkladem pro rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění. Nejde tedy o to, že by pravomocným rozhodnutím, v řízení jehož byla účastnicí, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo zasaženo do základních práv navrhovatelky.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2001