III. ÚS 196/01
Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele J.H., zastoupeného JUDr. H.A., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 5. ledna 2001, sp. zn. 2 To 1230/2000, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 2 To 1230/2000 (v návrhu nesprávně uvedeno č. j. 7 T 70/2000-65), jímž bylo dne 5. ledna 2001 zamítnuto odvolání obžalovaného stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. října 2000, č. j. 7 T 70/2000-65. Uvedl, že podle jeho přesvědčení odvolací soud svým rozhodnutím porušil čl. 90 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 4, čl. 8, 38, 39 a 40 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na zásadu presumce neviny, na provedené důkazy, jejich hodnocení a na rozpory vyplývající z rozsudku soudu I. stupně, které však soud II. stupně neodstranil. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 2 To 1230/2000 - jeho podrobného odůvodnění zásah do práv, jejichž ochrany se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Označený soud se po přezkoumání napadeného rozsudku soudu I. stupně vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a směřujícími jak do výroku o vině tak i proti výroku o uloženém trestu, nezjistil pochybení ani v rozhodnutí, kterým bylo obžalovanému uloženo uhradit poškozenému způsobenou škodu.
S ohledem na výše uvedené byl návrh v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2001