III. ÚS 202/01
Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele: S., zastoupeného JUDr. B.M., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 20 Co 552/2000, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. září 2000, sp. zn. 30 C 205/99, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížností domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 552/2000-46, jímž dne 4. ledna 2001 označený soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení jednáním obou soudů byl porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že v předmětné věci nebyly dány podmínky pro občanskoprávní řízení, na straně žalobce pak šlo o "překážku aktivní legitimace." Z těchto důvodů měl soud v rozhodnutí o nákladech řízení, které bylo zastaveno, aplikovat ustanovení § 143 občanského soudního řádu, a tedy neukládat stěžovateli povinnost hradit žalobci náklady částkou 500,- Kč. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení soudů obou stupňů nebylo zjištěno, že by se tyto soudy svým rozhodnutím dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Obvodní soud pro Prahu 1 dne 5. září 2000 zastavil řízení pro zpětvzetí návrhu a mj. zavázal stěžovatele uhradit žalobci náklady řízení v částce 500,- Kč, když shledal, že žalovaný povinnost v návrhu uplatněnou po jeho podání splnil. Toto rozhodnutí, učiněné v souladu s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, pak odvolací soud jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění usnesení ze dne 4. ledna 2001, se Městský soud v Praze vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele v celém rozsahu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2001