III. ÚS 25/01
Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele J.M., zastoupeného JUDr. M.M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2000, sp. zn. 9 To 840/2000, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2000, sp. zn. 9 To 840/2000, odůvodňoval ústavní stížnost tvrzením, že označený soud jako orgán veřejné moci porušil jeho práva, zaručená čl. 8 odst. 1, 2 a 5, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že z rozhodnutí soudu trvá omezení jeho osobní svobody, ačkoliv důvody vazby nejsou dány, konečně pak na základě nepravdivých údajů o jeho finanční situaci nebyla přijata nabízená peněžitá záruka. Podle jeho přesvědčení odůvodnění stížností napadeného usnesení je nekonkrétní, procesní i věcná vágnost závěrů zakládá jeho nepřezkoumatelnost. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 7 Nt 4233/2000 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2000, sp. zn. 9 To 840/2000, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Soud II. stupně, který na základě obsáhlé stížnosti státního zástupce KSZ přezkoumal rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 30. října 2000, č. j. 7 Nt 4233/2000, stížnost shledal důvodnou. Odůvodnění rozhodnutí, kterým byla žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítnuta a jímž nebyla přijata nabídka peněžité záruky, je přiléhavé a vyčerpávající a lze tedy na ně zcela odkázat. Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2001