III. ÚS 409/01
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera, JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele V.D.L., zastoupeného JUDr. V.B., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. března 2001, sp. zn. 6 To 737/2001, a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 3 T 181/99, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech zakotvených v čl. 3 odst. 3, čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy ČR. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy v předmětném řízení, vedeném proti jeho osobě, nepostupovaly zákonem stanoveným způsobem, přičemž tento nesprávný postup v hodnocení důkazů a všech okolností případu vyústil v nesprávné rozhodnutí. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 30. května 2000, sp. zn. 3 T 181/99, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. března 2001, sp. zn. 6 To 737/2001, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně, odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozsudku soudu I. stupně, jakož i řízení, jež mu předcházelo. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na hodnocení provedených důkazů, je třeba uvést, že odvolací soud neshledal v postupu Okresního soudu v Chebu rozpor s § 2 odst. 6 tr. řádu. Jestliže z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů a obecné soudy respektují obsah § 2 odst. 6 tr. řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu do této jejich činnosti v trestním řízení zasahovat. S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2001