III. ÚS 511/01
Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele K.G., zastoupeného JUDr. J.Š., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2001, č. j. 12 To 154/2001-92, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel, který se domáhal zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, odůvodnil Ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení soudy, u kterých probíhalo trestní řízení proti němu, porušily základní právo na soudní ochranu, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy. Poukázal na průběh trestního řízení, na provádění důkazů a jejich hodnocení s tím, že i z písemného vyhotovení rozhodnutí lze zjistit jednostranný a účelový postup soudů. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 To 154/2001-92 bylo zjištěno, že jmenovaný soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o vině stěžovatele a o uloženém trestu, když shledal, že Okresní soud v Náchodě po zrušení jeho rozsudku ze dne 10. října 2000 doplnil dokazování výslechem dalších svědků. V odůvodnění usnesení se pak krajský soud vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání, výrok o jeho povinnosti nahradit P.R. škodu zrušil. Pokud jde o hodnocení všech provedených důkazů, soudy postupovaly v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2001