III. ÚS 582/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. P. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 146/99-39, ze dne 25. července 2000, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 146/99-39, ze dne 25. července 2000, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen na právech, jež jsou zaručena čl. 90 a 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že rozhodnutí, na základě nichž byl zavázán uhradit dodatečně vyměřené clo a daň z přidané hodnoty, považuje za nezákonná, odporující § 75 odst. 1 písm. a) bodu 1. celního zákona. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 146/99 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. července 2000 nebylo zjištěno, že by se označený soud v řízení a ve svém rozsudku, při přezkumu rozhodnutí Celního ředitelství Brno a Celního úřadu Břeclav-dálnice, dostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Stejně jako v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 585/2000 je třeba konstatovat, že Krajský soud v Brně nepochybil při aplikaci § 65 odst. 1 písm. f), § 66 odst. 1 a § 75 odst. 1 písm. f) zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v souladu s těmito ustanoveními pak hodnotil postup celních orgánů při určování celní hodnoty zboží, dováženého stěžovatelem z Maďarské republiky. S ohledem na výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 8. března 2001