III. ÚS 640/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. P., zastoupené JUDr. P. B., Ph.D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 1999, sp. zn. 38 Co 559/97, mimo ústní jednání dne 26. června 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 1999 (38 Co 559/97-79) a navrhla, aby Ústavní soud toto rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Bez ohledu na podanou ústavní stížnost stěžovatelka podala proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně dovolání, z podnětu kterého Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, ústavní stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně svým usnesením ze dne 22. března 2001 (21 Cdo 1545/2000-100) zrušil a stěžovatelčinu věc vrátil obecnému soudu II. stupně k dalšímu řízení.
Za situace, jak je shrnuta, je zřejmé, že ústavní stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně již právně neexistuje a jako takové nemůže být předmětem ústavního přezkumu Ústavním soudem; ústavní stížnost, směřující proti neexistujícímu rozhodnutí, posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog. zákona) a jako o takové o ní rozhodl odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 26. června 2001