Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele B. Ch., zastoupeného JUDr. K. R., advokátem, směřujícímu proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, čj. 18 Co 350/2000-112, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 11. 1999, čj. 5 C 283/95-89,
t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel podal Ústavnímu soudu osobně dne 24. 11. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Předmětný návrh směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, čj. 18 Co 350/2000-112, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 11. 1999, čj. 5 C 283/95-89, s tvrzením, že jimi byla porušena navrhovatelova základní práva.
Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp.zn. 5 C 283/95, který si vyžádal, zjistil, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2000, čj. 18 Co 350/2000-112, byl právnímu zástupci navrhovatele doručen prostřednictvím pošty dne 25. 9. 2000. Podle ust. § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). Konec uvedené lhůty připadl v souzeném případě na den 23. 11. 2000.
Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatel podal ústavní stížnost po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2001