IV. ÚS 58/01
Ústavní soud rozhodl dne 6. března 2001 ve věci ústavní stížnosti 1) E.R., 2) J.R., obou zastoupených Mgr. I.C., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 6. 1999, čj. 10 C 138/95-102, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2000, čj. 14 Co 26/2000-124, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 11. 2000, čj. 28 Cdo 2367/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 10 C 138/95 Obvodního soudu pro Prahu 9, citované usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo zástupci stěžovatelek doručeno dne 27. 11. 2000. Jestliže ústavní stížnost byla podána teprve dne 26. 1. 2001, stalo se tak již po uplynutí uvedené lhůty 60 dnů, tedy až 61. den.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, jež byla podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. března 2001
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj