IV. ÚS 652/2000
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. J. V., zastoupeného JUDr. I.H., advokátkou, proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 53 Co 669/98, ze dne l. 12. 1998, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 3. 1997, čj. 28 C 310/94-42,
takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 6. 11. 2000 a poštovnímu úřadu k přepravě předanou dne 3. 11. 2000, domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí obecného soudu z důvodů, které blíže ve svém podání rozvádí. Jak Ústavní soud zjistil dotazem u Nejvyššího soudu ČR (u kterého se spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 28 C 310/94, v současné době nachází), bylo právnímu zástupci stěžovatele napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze doručeno dne l. 2. 1999. Tímto dnem počala stěžovateli běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, stanovená v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jestliže tedy stěžovatel podal ústavní stížnost teprve dne 3. 11. 2000, stalo se tak evidentně po lhůtě pro její podání zákonem stanovené, a proto musela být podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta.
Pro úplnost třeba dodat, že aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., jehož použití se stěžovatel, jak je možno dovodit ze závěru jeho ústavní stížnosti, domáhá, v daném případě nepřichází v úvahu již z toho důvodu, že ani lhůta 1 roku tímto ustanovením stanovená, nebyla, jak plyne ze shora uvedených zjištění, dodržena. Z toho důvodu pak již nebylo třeba zjišťovat, zda byly či nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky a posuzovat, zda ústavní stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. února 2001
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj