Ústavní soud rozhodl soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci stěžovatele J. W., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002 sp. zn. 2 A 502/2001,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 28. 3. 2002, které došlo Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2002, se J. W. (dále jen stěžovatel) domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, čj. 2 A 502/2001 - 22, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 2. 2001, č. 220 119 468/P, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 - 1945. Podání stěžovatele nemělo všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), stanoví. Stěžovatel konkrétně neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly rozhodnutím soudu v řízení, jehož byl účastníkem, porušeno (§ 72 odst. 1 zákona), v návrhu nebyly označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává, a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu stejnopisů (§ 34 zákona). Konečně stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 zákona). Na základě uvedených skutečností Ústavní soud stěžovatele na nedostatky návrhu upozornil a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění do 1. 6. 2002.
Dopisem ze dne 20. 5. 2002 stěžovatel sdělil, že se mu dosud nepodařilo zvolit si advokáta a neví, jak dále postupovat. Ústavní soud stěžovateli doporučil obrátit se na Českou advokátní komoru a zároveň mu prodloužil lhůtu k odstranění nedostatků ústavní stížnosti do 10. 7. 2002.
Ve shora uvedené prodloužené lhůtě stěžovatel nedostatky své ústavní stížnosti neodstranil, neodstranil je ani do dnešního dne. Zejména nesplnil požadavek § 30 odst. 1 zákona, podle kterého účastník řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem. Jeho ústavní stížnost nesplňuje náležitosti ústavní stížnosti, které zákon požaduje. Jsou tedy splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona, podle kterého soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, neodstranil-li stěžovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Na základě uvedených skutečností byla ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2002 JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu