Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného JUDr. F. B., advokátem, o návrhu na doplnění zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění č. 217/1996 Sb.,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 28. 3. 2002, které došlo Ústavnímu soudu dne 3. 4. 2002.
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud přijal nález, jímž uloží ministru zdravotnictví a ministru financí České republiky, aby doplnil zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění č. 217/1996 Sb. o ustanovení, kterým se výše pojistného na zdravotní pojištění u osob samostatně výdělečně činných stanoví podle skutečně dosahovaných příjmů za zdaňovací období.
Stěžovatel uvádí, že jako osoba samostatně výdělečně činná každým rokem podává Finančnímu úřadu v Šumperku daňové přiznání a jeho příjmy nedosahují ani zákonem stanoveného životního minima. Od 1. 1. 2002, kdy byla zvýšena minimální záloha na zdravotní pojištění, musí platit 770,-- Kč měsíčně a při svých příjmech není schopen tuto částku hradit, čímž bude narůstat jeho dluh u zdravotní pojišťovny. Domnívá se, že uvedeným zákonem dochází k diskriminaci nejslabších sociálních skupin a nutí je k tomu, aby raději pobíraly podporu v nezaměstnanosti, což je pro něho nedůstojné.
Je toho názoru, že novelou jediného ustanovení citovaného zákona by měla být dána možnost k nižším platbám záloh na zdravotní pojištění a stanovena záloha ze skutečně dosahovaných příjmů osoby samostatně výdělečně činné.
Soudce zpravodaj přezkoumal návrh stěžovatele a nezjistil, že by byla porušena ochrana ústavně zaručených práv stěžovatele, což ostatně stěžovatel ani ve svém návrhu nenamítá. Ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. V tomto případě však stěžovatel neprokázal, že by byl účastníkem řízení, jehož předmětem se ústavní stížnost zabývá, ani že by šlo o zásah orgánu veřejné moci do jeho subjektivních práv.
Stěžovatel se ve skutečnosti domáhá novelizace zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, který nesprávně označil č. 217/1996 Sb. (správně zákon č. 592/1992 Sb.). K takovému návrhu však není oprávněn, pokud zároveň ústavní stížností nenapadá individuální právní akt, tj. rozhodnutí, které bylo vydáno na základě aplikace napadeného zákona (§ 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Z uvedeného vyplývá , že jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným k jeho podání, a proto Ústavnímu soudu ČR nezbylo než návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2002 JUDr. Eliška Wagnerová místopředsedkyně Ústavního soudu