Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J. L., V. L., L. V., M. B., a J.B., kterou se domáhají vyplacení finančních prostředků, vložených do družstevních záložen I. DZ Ostrava a Pria Brno, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že nesprávným postupem státu (Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami) byly rozkradeny jejich finanční prostředky, vložené do shora označených družstevních záložen, čímž došlo k porušení jejich ústavně zaručeného vlastnického práva. Proto žádají, aby Ústavní soud České republice - Ministerstvu financí ČR nálezem přikázal vyplatit jim finanční prostředky, vložené do uvedených družstevních záložen, včetně úroků z prodlení.
Ústavní soud konstatuje, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, blíže provedeného především v ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů. Ústavní soud je přitom koncipován jako orgán s kasační pravomocí, který je oprávněn napadená rozhodnutí zrušit, pokud shledá, že jimi k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod [§ 82 odst. 3 písm. a) cit. zákona] skutečně došlo.
V daném případě je však zřejmé, že se stěžovatelé podaným návrhem domáhají rozhodnutí, k němuž Ústavní soud není příslušný. Ústavní soud totiž stojí mimo soustavu obecných soudů i jiných orgánů veřejné moci a do jejich rozhodovací činnosti mu přísluší zasahovat pouze při respektování principu subsidiarity, tedy teprve po vyčerpání všech ostatních prostředků k ochraně práva. Ústavní soud však nemůže činnost ostatních orgánů veřejné moci nahrazovat tak, jak navrhují stěžovatelé. Ústavnímu soudu tedy zjevně nepřísluší rozhodovat o vyplacení vložených finančních prostředků, neboť touto kompetencí disponují obecné soudy a Ústavní soud je oprávněn toliko k případnému následnému přezkumu jejich rozhodnutí (po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů) z hlediska respektování ústavně zaručených základních práv nebo svobod.
S ohledem na formulaci petitu podaného návrhu shledal Ústavní soud, že by bylo nadbytečné vyzvat stěžovatele k odstranění jednotlivých vad návrhu a k tomu, aby zmocnili k zastupování v řízení před Ústavním soudem advokáta. Poučení o tom, jak postupovat při podání ústavní stížnosti, se ostatně stěžovatelům V. L. a J. L. dostalo již v řízení vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 159/01, kdy bylo obdobné podání jmenovaných odloženo, neboť nepředstavovalo návrh na zahájení řízení.
Protože Ústavní soud shledal, že k projednání návrhu není příslušný, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2002
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj