Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) K. K. a 2) M. K., zastoupených advokátem Mgr. B. P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 8. 1999, čj. 12 C 822/96-86, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 3. 2002, čj. 23 C 417/95-169, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2002, čj. 21 Co 183/2002-178, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2002, čj. 21 Co 183/2002-180, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelé se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který Ústavnímu soudu došel dne 2. 9. 2002, domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě, Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze. Tvrdí, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl právní zástupce navrhovatelů přípisem Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2002 vyzván k odstranění vad podání s poučením, že jeho návrh bude odmítnut, pokud vady neodstraní ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Ústavní soud v ní mimo jiné poukázal na nutnost předložení plné moci k zastupování, jež musí být udělena v souladu s ustanoveními § 29, § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Upozornil na to, že v plné moci je třeba výslovně uvést, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Výzva byla právnímu zástupci i navrhovatelům doručena dne 23. 9. 2002. Právní zástupce na ni reagoval zasláním "procesní plné moci". Z jejího obsahu Ústavní soud zjistil, že ji navrhovatelé udělili advokátu Mgr. B. P. dle ustanovení § 28 odst. 1 občanského soudního řádu a za podmínek daných ustanovením § 28 odst. 2 a 6 občanského soudního řádu k zastupování v soudním řízení proti rozhodnutím, jež jsou blíže označena v záhlaví tohoto usnesení.
Dle ustanovení § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu musí být v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Z doslovného znění a z kogentní povahy citovaného ustanovení i z ustanovení jemu předcházejícího vyplývá nejen povinnost, aby navrhovatel byl v řízení před Ústavním soudem zastoupen zákonem požadovaným způsobem, ale i povinnost, aby k této skutečnosti doložil zvláštní plnou moc.
V posuzovaném případě právní zástupce navrhovatelů reagoval na výzvu Ústavního soudu tak, že předložil obecnou plnou moc, kterou mu navrhovatelé udělili dle příslušného ustanovení občanského soudního řádu. Tato plná moc, v níž není uvedeno, že se vztahuje na řízení před Ústavním soudem, nesplňuje náležitosti dle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Protože vytknutá odstranitelná vada návrhu nebyla přes výslovné upozornění ve stanovené lhůtě odstraněna, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 11. října 2002 JUDr. Jiří Malenovský soudce zpravodaj