Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti O. Š., a L. K., obou zastoupených JUDr. I. P., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 8. 2001, č.j. 28 Cdo 133/2001 - 288, takto :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Ústavnímu soudu byla dne 3. 12. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatelek, ve které napadají v záhlaví uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a domáhají se ochrany svých ústavně zaručených práv. Citovaným rozsudkem byl v celém rozsahu zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1999, č.j. 24 Co 513/97 - 255, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Na základě tohoto zjištění soudce zpravodaj posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."). Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Přitom za nepřípustný se rovněž považuje návrh, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a kdy se tedy ochrany práv a svobod mohl a měl domáhat jiným zákonným způsobem. Tak je tomu v situaci, kdy ve věci, která je napadena ústavní stížností, řízení ve věci samé dále pokračuje. Stěžovatelkám jsou k dispozici zákonné prostředky dle příslušných procesních předpisů, kterými mohou brojit proti případnému pro ně nepříznivému rozhodnutí.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.
Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. 1. 2002
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu