III. ÚS 152/02
Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky PhDr. E. T., zastoupené JUDr. P. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2001, sp. zn. 38 Ca 554/2000, rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Olomouci ze dne 30. října 2000, č. j. PÚ-4155/92/Po/Če/BII, a o návrhu na zrušení § 250s odst. 1 o. s. ř., t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnila ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčena v základních právech, vyplývajících z čl. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. I. Ústavy. Poukázala na vlastnické vztahy k nemovitostem, existující před jejich nuceným výkupem, na svůj vztah k původní vlastnici a vyjádřila přesvědčení, že její restituční nároky uplatněné dle § 4 odst. 2 písm. e) zák. č. 229/1991 Sb., jsou opodstatněné. Pokud jde o ustanovení § 250s odst. 1 občanského soudního řádu, ten označila za neústavní, když brání podání odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, směřujícím proti rozhodnutí správního orgánu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, jichž se navrhovatelka dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelkou v opravném prostředku, kterým se domáhala přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu Olomouc, okresního pozemkového úřadu, ze dne 30. října 2000. Ve vyčerpávajícím odůvodnění uvedl, z jakých skutečností dovodil, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno - neprokázala oprávněnost restitučního nároku k nemovitostem, které byly předmětem kupní smlouvy, uzavřené za platnosti § 13 zák. č. 46/1948 Sb., bez souhlasu ministerstva zemědělství (§ 28b odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb.). Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poněvadž byla ústavní stížnost odmítnuta, není stěžovatelka osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení označeného ustanovení občanského soudního řádu [§ 64 odst. 1 písm. d), § 74 a § 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2002