III. ÚS 227/02
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Města B. zastoupeného JUDr. J. R., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. ledna 2002, č. j. 22 Cdo 1622/2000-148, Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 1999, č. j. 30 Co 416/99-97, a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. dubna 1999, sp. zn. 13 C 25/98, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právu vlastnit majetek, jež je zakotveno v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soudy nesprávně hodnotily rozhodnutí, na základě kterého mělo přejít ložisko štěrkopísku na p. č. 748/2 v kat. úz. B. do vlastnictví státu - s poukazem na nedostatek zákonné pravomoci k takovému rozhodnutí však jde, podle jeho přesvědčení, o akt nulitní a k nabytí vlastnictví státem, jak dovodily soudy, nemohlo dojít. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. 22 Cdo 1622/2000-148 bylo zjištěno, že označený soud se v řízení o dovolání vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými stěžovatelem v dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 1999, č. j. 30 Co 416/99-97. Ve svém obsáhlém odůvodnění vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, proč nelze rozhodnutí krajského národního výboru, vydaná v době platnosti zák. č. 41/1957 Sb., dle nichž předmětná ložiska štěrkopísku přešla na stát, považovat za akty nulitní, i když rozhodnutí byla vydána v prvním stupni funkčně nepříslušným orgánem. Proto na toto odůvodnění lze v dalším zcela odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2002