III. ÚS 297/02
Ústavní soud ČR rozhodl soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele H., spol. s r. o., zastoupeného advokátem JUDr. L. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 1996, sp. zn. 28 Ca 356/95,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 15. 5. 2002, domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze.
Ústavní soud z přiložené kopie rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 1996, sp. zn. 28 Ca 356/96, zjistil, že napadený rozsudek byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 28. 8. 1996.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Výše uvedený napadený rozsudek Městského soudu v Praze byl doručen právnímu zástupci stěžovatele 28. 8. 1996. Tím, že ohledně stejného správního řízení, kdy došlo k dodatečné výměře daní z přidané hodnoty a z příjmu právnických osob, byla vydána dvě rozhodnutí, neexistuje zde časová ani jiná návaznost jednoho rozhodnutí na druhé. Proto i při podání ústavní stížnosti je tento fakt nutné brát v úvahu, tzn. pokud je ústavní stížnost podána proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 1996, sp. zn. 28 Ca 356/95, je třeba ji považovat za podanou po lhůtě, kterou zákon o Ústavním soudu připouští.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. 5. 2002
JUDr. Eliška Wagnerová místopředsedkyně ÚS ČR