III. ÚS 340/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. Z., zastoupené JUDr. A. K., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 1996, sp. zn. 11 Co 532/95, a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 24. března 1995, sp. zn. 10 C 238/91, mimo ústní jednání dne 3. července 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla podána k poštovní přepravě dne 27. května 2002, napadla stěžovatelka ve své restituční věci pravomocná rozhodnutí obecných soudů (rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 24. března 1995 - 10 C 238/91-98 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 1996 - 11 Co 532/95) a poukazujíc na to, že splňuje podmínky dle § 3 zák. č. 87/1991 Sb., aniž by tvrdila porušení jakéhokoli ústavně zaručeného práva (svobody), navrhla zrušit ústavní stížností napadená rozhodnutí Okresního soudu v Opavě a Krajského soudu v Ostravě, jak jsou vpředu označena.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zákona).
Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5) a razítka na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 1996 (11 Co 532/95), připojeného k ústavní stížnosti, bylo toto rozhodnutí, jímž byla věc stěžovatelky pravomocně ukončena, doručeno jejímu právnímu zástupci dne 13. května 1996 a téhož dne vstoupilo v právní moc.
Ústavní soud rovněž zjistil (č. l. 6), že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 1997 (2 Cdon 1256/96), o dovolání stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 21. ledna 1998 a téhož dne nabylo právní moci.
Ústavní stížnost byla podle otisku pošty podána k poštovní přepravě dne 27. května 2002, tedy evidentně (s několikaletým zpožděním) po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona.
Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako opožděně podaná [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak je ze znělky tohoto usnesení patrno, aniž by bylo nutno stěžovatelku vyzývat k odstranění vady v zastoupení (plná moc právní zástupkyně v kopii).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 3. července 2002