Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. J. H., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č.j. 17 Ca 12/2001-121, ze dne 10. 6. 2002,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatel podal dne 12. 7. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který na výzvu Ústavního soudu doplnil podáním ze dne 4. 10. 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 10. 2002. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č.j. 17 Ca 12/2001-121, ze dne 10. 6. 2002, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, č. 480 701 462, ze dne 9. 1. 2001 o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod. Napadeným rozsudkem byla podle názoru stěžovatele porušena ustanovení čl. 25 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V předmětné věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě ve věci opravného prostředku proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, a to jako soud I. stupně. Podle § 250s odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") lze proti rozhodnutí krajského soudu ve věcech důchodového pojištění podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud.
Ze spisu, sp. zn. 17 Ca 12/2001, Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že proti předmětnému rozsudku tohoto soudu nebylo podáno odvolání a tohoto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 7. 2002.
Vzhledem k uvedenému nezbylo proto Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh nepřípustný.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2002