III. ÚS 546/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 18 Co 243/2000, a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 12. 1999, sp. zn. 4 C 183/97, mimo ústní jednání dne 29. ledna 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Formálně vadným podáním ze dne 10. 9. 2001 napadl stěžovatel ve své občanskoprávní věci rozhodnutí obecných soudů a domáhal se jejich zrušení.
Formální vady stěžovatelova podání byly stěžovateli vytknuty výzvou Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2001 s tím, že lhůta k odstranění vad byla mu určena v trvání 30 dnů a posléze byla stěžovateli k jeho žádosti prodloužena do 31. prosince 2001.
Dopisem ze dne 26. 11. 2001 stěžovatel vyjádřil politování nad pochybeními, jichž se v řízení před obecnými soudy dopustil, sdělil, že zástupce, který mu byl posléze Českou advokátní komorou v Praze určen, jej poučil o tom, že ústavní stížnost byla podána opožděně, nicméně své podání, jak shora je označeno, zpět nevzal. Za této situace bylo třeba posoudit stěžovatelův postup jako neodstranění Ústavním soudem vytknutých vad ve lhůtě k tomu určené a v důsledku toho pak o jeho podání rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona).
V Brně dne 29. ledna 2002