Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. R. B., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně, č.j. 12 C 1589/2001-24, ze dne 23. 5. 2002,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatel podal dne 15. 8. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 16. 8. 2002. Návrh směřoval výslovně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně, č.j. 12 C 1589/2001-24, ze dne 23. 5. 2002, jímž mu byla jako žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 6.155,- Kč a náklady řízení. Podle názoru stěžovatele bylo napadeným rozhodnutím porušeno ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
V předmětné věci bylo vydáno rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž bylo přípustné odvolání, a to ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení. Jak vyplývá z usnesení téhož soudu, č.j. 12 C 1589/2001-29, ze dne 6. 8. 2002, podal stěžovatel proti rozsudku tohoto soudu odvolání až dne 2. 7. 2002, když rozsudek soudu I. stupně mu byl doručen dne 3. 6. 2002. Uvedeným usnesením bylo proto odvolání odmítnuto jako opožděné.
Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel sice formálně opravný prostředek využil, avšak postupem, který je v rozporu s příslušnou právní úpravou (podal opravný prostředek opožděně), tedy sám nevyužil možnosti, kterou mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, stejně jako v rámci tohoto návrhu, který musí směřovat v daném případě proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo proto Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh nepřípustný.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2002