III. ÚS 617/02
Ústavní soud rozhodl ve věci H. E., zastoupené JUDr. T. A., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2002, č. j. 55 Co 112/2002-129, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení usnesení č. j. 55 Co 112/2002-129, jímž dne 4. června 2002 Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 7 C 34/2001-96 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu a výše označeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2002 je nepochybné, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, kterým byl rozsudek soudu I. stupně zrušen. Poněvadž nové rozhodnutí soudu, s nímž nebude stěžovatelka souhlasit, lze napadnout odvoláním, nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně jejích tvrzených práv. Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2002