III. ÚS 667/01
Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele V.O., zastoupeného JUDr. M.N., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2001, č.j. 21 Co 311/01-295, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. června 2001, č. j. 19 C 104/94-273, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhá zrušení výše citovaných rozsudků, odůvodnil návrh tím, že se napadenými rozhodnutími cítí dotčen na právech, zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že podle jeho přesvědčení při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudy nezjistily skutečnou hodnotu majetku pořízeného za trvání manželství, zejména pak cenu id. poloviny rodinného domu, když znalci ve svých posudcích, vypracovaných ohledně této ceny, přihlíželi k užívání nemovitosti rodiči bývalé manželky, což on považuje za účelové a nesprávné. Vzhledem k tomu, že nebyly připuštěny další navrhované důkazy, cítí se zkrácen na svých základních právech o cca 200.000,- Kč. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí a jeho vyčerpávajícím odůvodnění vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání a důvodně dospěl k přesvědčení, že soud I. stupně učinil dostatek skutkových zjištění a z provedených důkazů vyvodil správný právní závěr. Pokud jde o určení ceny nemovitosti a tedy ceny její id. poloviny, která byla předmětem vypořádání účastníků, soudy při hodnocení důkazů - znaleckých posudků vypracovaných o ceně nemovitosti, postupovaly v souladu s § 132 občanského soudního řádu
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2002