III. ÚS 700/01
Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele S., zastoupeného Mgr. J.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. září 2001, č. j. 22 Ca 93/2001-19, a rozhodnutí FŘ ze dne 27. prosince 2000, č. j. 4445/150/2000, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, návrh odůvodnil tím, že podle jeho přesvědčení zamítnutím jeho žaloby, směřující proti FŘ, Krajským soudem v Ostravě byla porušena práva, zaručená mu čl. 1 Ústavy, jakož i čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že byl zavázán jako ručitel k zaplacení daně z převodu nemovitosti s tím, že jeho povinnost jako nabyvatele předmětné nemovitosti vyplývá z ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Se závěry FŘ, které dne 27. prosince 2000 zamítlo jeho odvolání proti "Výzvě k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem", jakož i se zamítnutím žaloby Krajským soudem v Ostravě nesouhlasí proto, že jejich postup nepovažuje za zákonem dovolený - pokud by oprávněný správní orgán nejednal liknavě vůči původnímu daňovému dlužníkovi, byl by dluh nepochybně tímto uhrazen. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v řízení o žalobě, směřující proti rozhodnutí FŘ ve věci daně z převodu nemovitosti, jednal v souladu s § 249 odst. 2 a § 250 odst. 1 občanského soudního řádu a důvodně konstatoval, že v postupu a v napadeném rozhodnutí orgánu státní správy nezákonnost neshledal. V odůvodnění rozsudku se vypořádal s námitkami uplatněnými v žalobě a vyčerpávajícím způsobem vysvětlil obsah ustanovení § 8 odst. 1 písm. a), § 57 odst. 5 zák. č. 337/11992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a opodstatněnost jejich použití ve věci daňové povinnosti stěžovatele, jakož i obsah ustanovení § 18 a § 22 cit. zákona, stanovící lhůty správci daně - k jejímu vypočtení a vyměření.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2002