III. ÚS 712/01
Ústavní soud rozhodl dne 29. ledna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele J.G., zastoupeného JUDr. B.G., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. listopadu 2001, sp. zn. 12 Co 420/2001, a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. března 2001, sp. zn. 19 C 201/99, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zaručených mu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že podle jeho přesvědčení uplatnil nárok na slevu z nájemného důvodně, když prováděnými stavebními úpravami došlo k podstatnému zhoršení podmínek při užívání bytu. Jestliže soud po provedených důkazech k takovému závěru nedospěl a žalobu zamítl, rozhodl v rozporu se zjištěnou skutečností. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni bylo zjištěno, že označený soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o částku 3.129,- Kč, vyčíslenou jako sleva z nájemného za dobu 7 měsíců, po kterou, dle tvrzení žalobce, měly být prováděny úpravy v bytě a po kterou cítil zhoršení kvality bydlení. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí ze dne 13. listopadu 2001, odvolací soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v odvolání a konstatování, že odvolatel neprokázal důvody pro poskytnutí slevy z nájemného bylo učiněno v souladu s provedenými důkazy a jejich hodnocením, jakož i s obsahem ustanovení § 698 obč. zákona. Z těchto důvodů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2002