IV. ÚS 146/02
Ústavní soud rozhodl dne 23. dubna 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 28. 11. 2001, čj. 14 C 300/99-85, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2002, čj. 10 Co 985/2001-92,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným usnesením obecných soudů, jimiž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, stěžovatel uvádí, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. To proto, že brání stěžovateli přístup k soudu v situaci, kdy nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, když nemá žádné příjmy z výkonu advokacie a je po dvojí operaci srdce, kdy je závislý na koupi drahých léků. Z těchto důvodů domáhá se proto zrušení napadených usnesení.
Z obsahu spisu 14 C 300/99 Okresního soudu Plzeň - město Ústavní soud zjistil, že již citovaným usnesením tohoto soudu nebylo stěžovateli přiznáno osvobození od placení soudních poplatků s odůvodněním, že stěžovateli nebyl pozastaven výkon advokacie a je mu vyplácen starobní důchod ve výši 8 210,-- Kč. K odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným usnesením tak, že uvedené usnesení potvrdil, když poukázal navíc na to, že stěžovatel ničím nedoložil svá další tvrzení o zdravotním stavu a nutnosti vynakládat na léky 5 886,-- Kč, aniž by uvedl za jaké období. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 11. 3. 2002, čj. 33 Odo 130/2002-97, tak, že toto dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
Také Ústavnímu soudu je známo z jeho vlastní činnosti, že stěžovatel vykonává advokátní činnost, a to v rozsahu, který, i pokud jde o tuto činnost před Ústavním soudem, lze považovat za značný. I kdyby tedy obstálo stěžovatelovo tvrzení o jeho špatném zdravotním stavu a nutnosti vynakládati větší částky na úhradu léků, nemohlo by ani posléze uvedené vzhledem k faktu výkonu advokátní činnosti nijak zpochybniti správnost závěrů obecných soudů, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.
Je-li tedy evidentní, že v daném případě nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelových ústavně zaručených práv, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2002
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu