IV. ÚS 378/01
Č E S K Á R E P U B L I K A
U S N E S E N Í
Ú s t a v n í h o s o u d u Č e s k é r e p u b l i k y
Ústavní soud rozhodl o návrhu 1) MčP., 2) BD " U.", oba zastoupeni JUDr. J.F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2001, čj. 1 Co 4/2001 - 154, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. 7 C 213/92, takto:
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Dne 20. 6. 2001 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, označený jako ústavní stížnost, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2001, čj. 1 Co 4/2001-154, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. 7 C 213/92, kterým bylo v právní věci žalobkyně H.S., proti žalovanému BP, státní podnik v likvidaci, o vydání věci - 1/2 specifikovaných nemovitostí, za vedlejší účasti stěžovatelů na straně žalované, rozhodnuto ve prospěch žalobkyně.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod z důvodů, které v ústavní stížnosti rozvádějí.
Ústavní soud ČR konstatuje, že stěžovatelé nebyli účastníky řízení, jež vyústilo v napadené pravomocné rozhodnutí. Jak v návrhu, označeném jako ústavní stížnost, sami uvedli, v řízení měli postavení vedlejšího účastníka. Ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, k podání ústavní stížnosti je aktivně legitimována pouze fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož pravomocné rozhodnutí, které napadá, vzešlo. Jedná se tedy o návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. c) cit. zákona. Z tohoto důvodu tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2002
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj