IV. ÚS 472/01
Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 2002 ve věci ústavní stížnosti 1) M.V., 2) L.T., obou zastoupených Mgr. ing. J.L., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2001, čj. 10 Co 256/2001-99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu 5 C 37/2000 Okresního soudu Plzeň - sever, že stěžovatelé proti napadenému rozsudku podali dovolání, v němž mimo jiné uvedli, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku je ztíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolali se i posouzení otázky zásadního právního významu, jakou je otázka, zda je možno zamítnout žalobu na vyklizení nemovitosti, pokud se současně vede řízení o určení vlastnického práva k této nemovitosti. Dovolání stěžovatelů bylo nicméně usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2002, čj. 22 Cdo 2129/2001-115, odmítnuto podle § 243b odst. 1, § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění před novelou, pro jeho opožděnost. Za tohoto stavu věci, kdy stěžovatelé si sami uzavřeli cestu k posouzení věci Nejvyšším soudem opožděným podáním dovolání, nutno, a to také vzhledem k obsahu tohoto dovolání, míti za to, že nevyčerpali všechny procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu již citovaného usnesení, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, ve znění zákona č. 77/1998, pro její nepřípustnost odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2002
JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj