IV. ÚS 499/02
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J.K., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti rozsudkům Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 3 C 109/2000, ze dne 23. 11. 2000, Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. 15 Co 360/2001, a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 3 C 128/2001,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se svou ústavní stížností, Ústavnímu soudu došlou dne 18. 7. 2002, k poštovní přepravě stěžovatelem poštovnímu úřadu předanou dne 17. 8. 2002, domáhá, z důvodů ve stížnosti rozvedených, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.
Prvým z uvedených rozhodnutí - rozsudkem Okresního soudu v Táboře, čj. 3 C 109/2000-49, ze dne 23. 11. 2000, byl zamítnut návrh stěžovatele, směřující proti odpůrci M., s.r.o. , na zaplacení částky 36.248,- Kč s příslušenstvím a další částky 2.719,20 Kč oproti vydání sedací soupravy Druhým z označených rozhodnutí - rozsudkem odvolacího soudu - Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, sp. zn. 15 Co 360/2001, ze dne 19. 7. 2001, byl shora citovaný rozsudek Okresního soudu v Táboře potvrzen.
Toto rozhodnutí, jak Ústavní soud ověřil dotazem u Okresního soudu v Táboře (doloženým fotokopiemi poštovních doručenek), bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 22. 8. 2001.
Tímto dnem počala běžet stěžovateli v poměru k uvedeným rozhodnutím zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb), a jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve dne 17. 8. 2000, stalo se tak evidentně po lhůtě pro její podání zákonem stanovené, a proto byla ústavní stížnost v této části jako opožděně podaná odmítnuta [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. .
Posledním napadeným rozhodnutím - usnesením Okresního soudu v Táboře, čj. 3 C 128/2001-23, ze dne 18. 4. 2002, byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení, vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 C 109/2000. Toto rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž je přípustné odvolání, však stěžovatel u krajského soudu nenapadl, alespoň to z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, a nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.). Byla proto v této části jeho ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2002
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj