IV. ÚS 536/02
Ústavní soud rozhodl dne 26. září 2002 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti ing. J. H., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 1. 2000, čj. 18 C 199/97-117, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2000, čj. 9 Co 742/2000-214, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2002, čj. 22 Cdo 1595/2001-276,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel obšírně rozvádí, z jakých důvodů došlo k porušení celé řady ústavně zaručených práv zakotvených v Listině základních práv a svobod a Ústavě ČR, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu ze 4. 11. 1950, a navrhuje proto aby všechna napadená rozhodnutí byla zrušena.
Z obsahu spisu 18 C 199/97 Okresního soudu ve Frýdku-Místku Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo určeno, že stěžovatel není vlastníkem pozemků ve výroku I tohoto rozsudku blíže označených a současně bylo určeno, že vlastníkem těchto pozemků jsou Česká republika a Sdružení technických sportů a činností České republiky v Praze. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě již konstatovaným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně v uvedeném výroku změnil tak, že návrh na určení podaný stěžovatelem zamítl, zatímco jinak určovací výrok potvrdil. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR napadeným usnesením tak, že toto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř., ve znění před novelou, jako podané osobou neoprávněnou a jako nepřípustné odmítl.
Pokud ústavní stížnost směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud dospěl k závěru, že v tomto bodu je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud ČR totiž především zcela přesvědčivě dovodil, proč podjatosti soudců - členů odvolacího senátu- nenasvědčuje žádná skutečnost a nezjistil ani jiné vady řízení ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř. Stejně tak se zcela přesvědčivě vypořádal i s otázkou přípustnosti dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, neboť nejde o situaci vyplývající z ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani o splnění podmínek uvedených v § 239 o. s. ř.
Z obsahu spisu I. ÚS 92/01 tohoto soudu Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost podaná stěžovatelem proti již uvedeným rozsudkům Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Krajského soudu v Ostravě je již projednávána po jejím podání dne 9. 2. 2001 pod konstatovanou spisovou značkou. Tuto skutečnost nutno považovat za překážku litispendence ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jakož i ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 26. září 2002
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu