Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. K., bez právního zastoupení, proti postupu Ministerstva životního prostředí - odboru výkonu státní správy v Liberci, při vydávání souhlasu podle § 44 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. s umístěním stavby veřejného parkoviště na p.p. č. 627/2 a 627/3, v k.ú. L. ,
takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 1. 2002 se stěžovatel, dle svého tvrzení, v zastoupení J. N., obrátil na Ústavní soud se stížností na postup Ministerstva životního prostředí - odboru výkonu státní správy v Liberci, při vydávání souhlasu podle § 44 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. s umístěním stavby veřejného parkoviště na p.p. č. 627/2 a 627/3, v k.ú. L. Stěžovatel je toho názoru, že J. N., který je údajně vlastníkem sousedních pozemků dotčených stavbou a v těsném sousedství provozuje podnikatelskou restaurační činnost měl být účastníkem řízení, jež vedlo k vydání uvedeného souhlasu.
Stěžovatel tvrdí, že postup Ministerstva životního prostředí - odboru výkonu státní správy v Liberci, je porušením čl. 2 odst. 3 a čl. 3 Ústavy České republiky a čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť je toho názoru, že občanovi bylo formou a způsobem odporujícím demokratickým zákonům České republiky odňato právo hájit svá nezadatelná práva.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona). Ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona ústavní stížnost je oprávněna podat pouze ta fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. V daném případě účastníkem řízení a tudíž i subjektem legitimovaným k podání ústavní stížnosti stěžovatel nepochybně nebyl. Pokud stěžovatel ve své stížnosti tvrdil, že stížnost podává v zastoupení J. N., je nutno konstatovat, že jím předložená fotokopie plné moci ze dne 7. 7. 1998 neodpovídá náležitostem stanoveným v § 31 odst. 2 zákona. I pokud by náležitosti měla, pak třeba uvést, že J. N. by musel být zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona). Ústavní soud považuje za potřebné dále uvést, že i kdyby stížnost byla podána osobou k tomu oprávněnou a splňovala veškeré zákonem stanovené náležitosti, má za to, že napadený postup či rozhodnutí není svojí podstatou způsobilé zásahu takové intenzity a takového charakteru, který by věc posouval do roviny ústavněprávní.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2002
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj