I. ÚS 120/03
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti R. H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 21 Ca 283/2002, ze dne 23. 1. 2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost nazvaná stěžovatelem "odvolání" byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 2. 2003. Stěžovatel v ní nepřímo napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě výše uvedené sp. zn., jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti žalované České správě sociálního zabezpečení.
Před samotným projednání ústavní stížnosti se musel Ústavní soud především zabývat otázkou její přípustnosti. Dle ust. § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V daném případě bylo rozhodnutí správního soudu vydáno po dni účinnosti zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (1. 1. 2003). Dle jeho ust. § 131 lze proti rozhodnutím krajských soudů vydaným po dni účinnosti zákona podat kasační stížnost. O tomto právu byl ostatně stěžovatel řádně krajským soudem poučen.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a Ústavní soud byl proto nucen posoudit ústavní stížnost jako nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 26. března 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu