I. ÚS 24/02
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti navrhovatele M. K., právně zastoupeného JUDr. R. M., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2001, č. j. 30 Ca 245/2001-11, a usnesení téhož soudu ze dne 6. 12. 2001, č. j. 30 Ca 245/2001-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 1. 2002 a doplněným dne 19. 2. 2002 a dne 3. 4. 2002 (odstranění vad návrhu) se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2001, č. j. 30 Ca 245/2001-11, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové. Obdobně navrhl zrušit i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2001, č. j. 30 Ca 245/2001-14, kterým se stěžovateli vrací soudní poplatek.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu a soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že soudní poplatek ve výši 1 000,- Kč uhradil osobně v podatelně krajského soudu dne 12. 11. 2001, tedy ještě před právní mocí usnesení o zastavení řízení. Pokud za těchto okolností krajský soud řízení zastavil, postupoval v rozporu s ust. § 9 odst. 7 zák.č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, a současně zasáhl i do jeho ústavních práv.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel se domáhal přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové podle části páté, hlavy druhé o. s. ř., nezaplatil však soudní poplatek splatný při podání žaloby a nesplnil podmínku povinného právního zastoupení. Krajský soud ho proto usnesením ze dne 11. 9. 2001 vyzval, aby tak učinil do 15 dnů od jeho doručení, s upozorněním, že nevyhoví-li výzvě, soud řízení zastaví. Usnesení stěžovatel převzal dne 18. 9. 2001. V soudem stanovené lhůtě splnil pouze podmínku povinného právního zastoupení. Krajský soud proto napadeným usnesením řízení zastavil. Proti rozhodnutí soudu vydanému v řízení podle části páté, hlavy druhé o. s. ř. není přípustné odvolání. Krajský soud proto nemohl použít postupu dle ust. § 9 odst. 7 zák.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a zrušit svoje rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, neboť citované ustanovení umožňuje tento postup jen v případě, že poplatek byl zaplacen nejpozději do konce lhůty k odvolání, nikoliv do dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že postupoval v souladu s platnými právními předpisy i stěžovatelem citovanými právy zaručenými mu Listinou, a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta, nebude-li shledán důvod pro její odmítnutí.
Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o nezákonné aplikaci ust. § 9 cit. zákona o soudních poplatcích Krajským soudem v Hradci Králové, aniž by stěžovatel své tvrzení doplnil podrobnější argumentací. Dle přesvědčení Ústavního soudu, názor Krajského soudu v Hradci Králové, obsažený v jeho vyjádření k ústavní stížnosti, tedy že ust. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích lze aplikovat pouze v případech, kdy lze proti usnesení o zastavení řízení podat odvolání, je logický a ústavně zcela konformní. Stěžovateli nebylo bráněno, aby se obrátil na nezávislý soud a požadoval projednání své věci. Skutečnost, že pak soud řízení zastavil proto, že stěžovatel nesplnil ve stanovené lhůtě svou zákonem stanovenou povinnost zaplatit soudní poplatek, nemůže být přičítána k tíži soudu, ani nemůže být chápána jako zásah do ústavního práva na soudní ochranu. K zastavení řízení došlo výhradně v důsledku nečinnosti stěžovatele, který byl soudem k zaplacení soudního poplatku vyzván. Správní soudnictví je řízením jednoinstančním, ve kterém je podání opravných prostředků vyloučeno. V této souvislosti odkazuje Ústavní soud na svá rozhodnutí ve věci III. ÚS 24/02 a IV. ÚS 24/02.
Jestliže byl shledán zjevně neopodstatněným návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2001, č. j. 30 Ca 245/2001-11, musel být logicky shledán neopodstatněným i návrh na zrušení usnesení téhož soudu ze dne 6. 12. 2001, č. j. 30 Ca 245/2001-14, kterým byl navrhovateli vrácen soudní poplatek.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými usneseními Krajského soudu v Hradci Králové nebylo zasaženo do základních práv navrhovatele, a nezbylo mu, než návrh podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. března 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. předseda I. senátu Ústavního soudu