Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci stížnosti K. S., stěžovatelem označené jako "stížnost pro porušení zákona dle § 266 trestního řádu" proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. Pp 98/2000,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeném usnesení rozhodl Okresní soud v Rakovníku o nařízení výkonu zbytku trestů odnětí svobody, které stěžovateli pravomocně uložily Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 1 T 370/99, a Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 28. 9. 1998, sp. zn. 3 T 1140/97, z jejichž výkonu byl stěžovatel podmíněně propuštěn. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve zkušební době po podmíněném propuštění nežil řádným životem a znovu spáchal úmyslnou trestnou činnost. Proto rozhodl, že zbytky trestů - tak jak bylo rozhodnuto v původních rozsudcích - vykoná.
Podle obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud dovozuje, že stěžovatel brojí proti v záhlaví citovanému usnesení obecného soudu. Stěžovatel míní, že v letech 1994-95 vykonal větší část uloženého trestu a proto je přesvědčen, že by trest neměl vykonat celý, jak prý mu obecný soud ukládá.
Obrací se proto na ústavní soud se stížností pro porušení zákona ve smyslu § 266 trestního řádu.
Ústavní soud konstatuje, že podle čl. 83 Ústavy ČR Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti může návrh Ústavnímu soudu podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem (§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zároveň tento zákon stanoví podmínky, v případě jejichž splnění se může Ústavní soud podaným návrhem zabývat i věcně (např. podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon poskytuje k ochraně práva; dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti atp.).
Ústavní soud připomíná, že je soudem svého druhu a že nepatří do soustavy obecných soudů. Je - jak již bylo uvedeno - ve smyslu článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. S ohledem na ustanovení § 82 zákona o Ústavním soudu (arg. a contrario) je zřejmé, že Ústavní soud nemůže v oblasti ústavních stížností vydávat jiná rozhodnutí než předpokládá citované ustanovení, jež rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně. Ústavní soud může napadené rozhodnutí jen zrušit nebo ústavní stížnost zamítnout. Postup dle § 266 trestního řádu, tzn. podání stížnosti pro porušení zákona, je v kompetenci ministra spravedlnosti a řízení o ní může vést pouze Nejvyšší soud ČR.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh, k jehož projednání není příslušný, odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2003
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj