Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20. října 2003 soudcem zpravodajem, JUDr. Eliškou Wagnerovou, ve věci stěžovatele X. V., zastoupeného JUDr. F. M., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2003, sp. zn. 2 To 107/03,
t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 9. 2003 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zrušeno v celém rozsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 10 T 7/03 a rozhodnuto, že stěžovatel se ponechává ve vazbě.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývalo, že stěžovatel je zastupován v řízení před Ústavním soudem JUDr. F. M., jehož plná moc ovšem nebyla přiložena. Proto Ústavní soud dne 29. 9. 2003 vyzval stěžovatele prostřednictvím výše zmíněného JUDr. F. M., aby odstranil tuto vadu podání ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy. Ve výzvě mu doručené dne 1. 10. 2003 bylo výslovně uvedeno, že k řízení před Ústavním soudem je třeba doložit zvláštní plnou moc.
Dne 8. 10. 2003 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc opravňující JUDr. F. M. k zastupování stěžovatele, která obsahovala následující formulaci: "Beru na vědomí, že zmocněný advokát je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce a pokud jich ustanoví více, souhlasím, aby každý z nich jednal samostatně." Tato tzv. substituční doložka představuje vadu návrhu, jak vyplývá z ust. § 31 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Okrajem Ústavní soud dodává, že bez ohledu na vady podání, by ústavní stížnost byla posouzena jako nepřípustná.
Ústavní soud tedy shledal, že ve stanovené lhůtě nedošlo k odstranění vad podání stěžovatele, a proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2003
JUDr. Eliška Wagnerová, Ph.D., v. r. soudce zpravodaj