Spisová značka
I. ÚS 574/02
ECLI
ECLI:CZ:US:2003:1.US.574.02
Datum rozhodnutí
19. 9. 2003
Datum podání
20. 9. 2002
Forma rozhodnutí
Usnesení
Soudce zpravodaj
František Duchoň
Význam
4
Výsledek řízení
odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO
Napadený akt
rozhodnutí soudu, rozhodnutí soudu
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek, právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
spoluvlastnictví/podíl

znění ke dni rozhodnutí

Citovaná rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti L. K., , zastoupeného JUDr. K. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 22 Co 72/2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 9. 2002, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku.

Ústavní soud, předtím než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jejímu projednání.

Ze sdělení Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 2. 2003 vyplývá, že stěžovatel podal v téže věci dovolání.

K základním principům ovládajícím řízení o ústavní stížnosti patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C. H. Beck, Praha 2001, str. 79. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1, ve spojení s § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ve sdělení publikovaném pod č. 32/2003 Sb. konstatoval Ústavní soud, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Stěžovatelem současné podání dovolání, tj. mimořádného opravného prostředku, a ústavní stížnosti, činí jeho ústavní stížnost návrhem nepřípustným.

Pokud i po rozhodnutí dovolacího soudu bude stěžovatel toho názoru, že došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, má možnost se opět obrátit s ústavní stížností na Ústavní soud. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet dnem doručení rozhodnutí o dovolání bez ohledu na způsob, jakým o něm bylo rozhodnuto. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2003

JUDr. František Duchoň soudce Ústavního soudu

Text je zveřejněn tak, jak jej publikuje NALUS, databáze Ústavního soudu. Nejde o autentické znění. Zobrazit v NALUS.

Štěpán Paulík, Czech Constitutional Court decisions dataset, CC BY 4.0.