Usnesení
Ústavního soudu ze dne 20. října 2003 sp. zn. II. ÚS 683/02 ve věci ústavní stížnosti Č. T., a. s., proti cenovému rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. 07/PROP/2002 ze 3. 9. 2002 č. j. 22866/2002-611.
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu ze dne 3. 9. 2002 (22866/2002-611), § 78 odst. 2 a odst. 5 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v souladu s § 2b odst. 2 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, bylo vydáno cenové rozhodnutí č. 07/PROP/2002, přičemž jeho účinnost byla žalovaným určena rovněž na den 3. 9. 2002. Předmětné cenové rozhodnutí bylo zveřejněno v Telekomunikačním věstníku dne 23. 9. 2002 a v Cenovém věstníku dne 20. 9. 2002.
Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti ze dne 29. 10. 2002 tvrdila, že napadeným rozhodnutím orgánu státní správy byla zkrácena na svých ústavně zaručených subjektivních právech. Je přesvědčena o rozporu čl. 1 a čl. 2 tohoto rozhodnutí s ústavním pořádkem České republiky. Domnívá se, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv daných Listinou základních práv a svobod, a to jejími čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1. Na základě těchto tvrzení stěžovatelka navrhla zrušení rozhodnutí, jak shora je označeno.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon") Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jejího podání (§ 27 odst. 2 zákona) splněny nejsou.
Jestliže totiž stěžovatelka podala proti napadenému rozhodnutí dne 29. 10. 2002 žalobu, kterou se u Městského soudu v Praze domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo předmětné cenové rozhodnutí zrušeno, a obecný soud (28 Ca 747/2002 ze dne 10. 6. 2003) návrh odmítl jako nepřípustný [§ 130 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), § 68 písm. b) s. ř. s., s přiměřeným použitím § 46 odst. 2 s. ř. s.] a dále podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (6 AS 42/2003), jde v současné době o věc dosud pravomocně neskončenou, jak Ústavní soud sám zjistil.
Je zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatelky meritorně pro procesní překážku projednat nelze, neboť všechny procesní podmínky stanovené pro podání ústavní stížnosti zákonem musí být splněny v okamžiku zahájení řízení (§ 27 odst. 2 zákona).
Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.