Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Č., právně zastoupeného JUDr. D. Š., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2002, č. j. 29 Odo 876/2001-75, t a k t o:
Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:
Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 12. 11. 2002 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2002, č. j. 29 Odo 876/2001-75, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Dle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Z fotokopie dodejky týkající se doručení napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, zaslané na žádost Ústavního soudu Městským soudem v Praze, Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7 2002, č. j. 29 Odo 876/2001-75, bylo právnímu zástupci stěžovatele JUDr. D. Š. doručeno dne 12. 9. 2002. Ústavní stížnost stěžovatele Ústavnímu soudu doručená dne 12. 11. 2002 (k poštovní přepravě předána dne 11. 11. 2002), byla tedy podána až po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty.
Na základě výše uvedených skutečností byl soudce zpravodaj nucen podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, neboť návrh byl podán po uplynutí lhůty stanovené pro jeho podání zákonem.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 13. ledna 2003