Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti E., spol. s r.o., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 13 Co 559/2002-57 ze dne 20. 11. 2002,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Stěžovatelka podala dne 13. 3. 2003 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne14. 3. 2003. Návrh směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 13 Co 559/2002-57 ze dne 20. 11. 2002, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 11 C 128/2001-33 ze dne 16. 7. 2002. Napadeným rozsudkem byla podle názoru stěžovatelky porušena ustanovení čl. 2 odst. 3 a čl. 36 odst. 3 Ústavy ČR. Stěžovatelka současně proti rozsudku odvolacího soudu podala i dovolání.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat zkoumáním ve věci samé, je povinen posoudit, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Plénum Ústavního soudu se s odvoláním na čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy ČR dohodlo a publikovalo ve sdělení č. 32/2003 Sb. změnu dosavadní rozhodovací praxe soudců Ústavního soudu, připouštějící souběžné podání mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí obecných soudů, a to s ohledem na názor Evropského soudu pro lidská práva vyslovený v rozhodnutí 2. sekce ze dne 12. 11. 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99. Na základě tohoto rozhodnutí Ústavního soudu v případě souběhu ústavní stížnosti s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala současně ústavní stížnost i dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, postupoval Ústavní soud podle výše uvedeného právního názoru a návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítl podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2003