III. ÚS 149/03
Ústavní soud rozhodl dne 18. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní J. K., zastoupeného Mgr. Ing. P. L., advokátem, o ústavní stížnosti proti postupu Ministerstva spravedlnosti a ministrů spravedlnosti ČR a Veřejného ochránce práv, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se podáním ze dne 20. března 2003 cestou ústavní stížnosti domáhal rozhodnutí, kterým by bylo konstatováno, že postupem Ministerstva spravedlnosti ČR a jeho ministrů, jakož i postupem Veřejného ochránce práv, byla porušena práva dle Listiny základních práv a svobod, zakotvená v čl. 36 odst. 1, 2 a v čl. 37 odst. 2 a 3, když nebylo vyhověno jeho podnětům k podání stížnosti pro porušení zákona - o těchto nebylo ani vydáno pravoplatné rozhodnutí a když jeho stížnosti k Veřejnému ochránci práv byly, podle jeho přesvědčení, nedůvodně odmítnuty. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Podle ustanovení § 266 odst. 1 tr. řádu proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona. S ohledem na uvedené, nepodá-li ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, v jeho postupu nelze spatřovat zásah do práv stěžovatele, byť se sám s podnětem k případnému podání stížnosti na ministra spravedlnosti obrátil - ústavní stížnost pak proti písemné informaci, že důvody pro podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst. 1, 2 tr. řádu shledány nebyly, není přípustná. Stejně tak není přípustná proti dopisu Veřejného ochránce práv, kterým sděluje stěžovateli své stanovisko k obsahu stížnosti a informuje jej o zásadách, vyplývajících ze zákona č. 349/1999 Sb., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., jimiž je při své činnosti limitován, a tedy o tom, že mu nepřísluší jakkoli zasahovat do trestního řízení a ani kontrolovat postup Ministerstva spravedlnosti v případě eventuelního podání stížnosti pro porušení zákona. Nutno také konstatovat, že jak podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, tak stížnost k Veřejnému ochránci práv, nelze považovat za procesní prostředek k ochraně tvrzených práv stěžovatele, jak má na mysli § 72 odst. 2 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2003