III. ÚS 158/03
Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelů 1) L. N., a 2) Mgr. J. P., zastoupených JUDr. J. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2002 sp. zn. 30 Ca 340/2001 a rozhodnutí Magistrátu města Plzně, okresního pozemkového úřadu, ze dne 5. listopadu 2001 sp. zn. PÚ 326/01, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelky se cestou ústavní stížnosti domáhaly zrušení označených rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jejich tvrzenému restitučnímu nároku, uplatněnému dle zákona č. 229/1991 Sb. Uvedly, že podle jejich přesvědčení příslušný pozemkový úřad i soud nesprávně vyložily podmínky restitučního titulu dle § 6 odst. 1 písm. p) cit. zákona o půdě a tak svým rozhodnutím porušily právo, které je jim zaručeno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. právo na soudní ochranu. Předseda senátu Krajského soudu v Plzni ve svém vyjádření ze dne 28. dubna 2003 navrhl odmítnutí stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu v téže věci a na nově zjištěné skutkové okolnosti o charakteru předmětného pozemku, jež vedly k negativnímu rozhodnutí o restituční žádosti stěžovatelek pro nedostatek věcné působnosti zákona o půdě. Z obsahu spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 340/2001, jakož i spisu a rozhodnutí Magistrátu města Plzně - pozemkového úřadu sp. zn. PÚ 326/01 ze dne 5. listopadu 2001, zásah do práva, jehož se stěžovatelky v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Označený soud na základě opravného prostředku navrhovatelek přezkoumal napadené rozhodnutí příslušného správního orgánu a opodstatněně je potvrdil jako rozhodnutí učiněné v souladu se zákony. V odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelek, vyčerpávajícím způsobem objasnil, pro jaká zjištění o povaze pozemku v době jeho vyvlastnění tvrzený nárok stěžovatelek nebylo možno podřadit pod ustanovení § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, a tedy jejich opravnému prostředku vyhovět. Na označené odůvodnění stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2003