III. ÚS 218/01 Ústavní soud rozhodl dne 3. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele 1) Ing. V.D. a 2) V.D., zastoupených JUDr. J.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31. října 2000 sp. zn. 40 Co 254/99 a Okresního soudu v Přerově ze dne 7. října 1998 sp. zn. 7 C 10/94, t a k t o : Návrh se odmítá . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčeni v právech, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že podle jejich přesvědčení soudy neprovedly všechny důkazy, nezbytné pro skutková zjištění - nenařídily ve věci důkaz revizním znaleckým posudkem, když v řízení ustanovený znalec neměl potřebné odborné znalosti, dále pak nesprávně posoudily podmínky pro nárok na náhradu škody, uplatněný proti žalovaným. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve vyjádření ze dne 2. května 2001 navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako neopodstatněné, když poukázal na její důvody, záležející zejména v nesouhlasu stěžovatelů s hodnocením důkazů. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 7 C 10/94 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 40 Co 254/99 zásah do práv, jichž se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Soud II. stupně přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 7. října 1998 č. j. 7 C 10/94-182 v celém rozsahu v souladu s § 206 a § 212 odst. 1, 2 obč. soudního řádu a opodstatněně konstatoval, že soud I. stupně zjistil na základě provedených důkazů správně skutkový stav a z něj pak učinil správné právní závěry. Ve svém rozhodnutí a jeho odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými a vyčerpávajícím způsobem za použití příslušných ustanovení občanského zákoníku (§ 415, § 417 odst. 1 a § 420) vysvětlil důvody, pro které byla shledána správnost označeného rozsudku Okresního soudu v Přerově - tímto byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na náhradu škody ve výši 113.226,30 Kč s příslušenstvím, která měla být způsobena žalovanými, když tito při asanaci vlastní nemovitosti poškodili i nemovitost, jež je vlastnictvím stěžovatelů. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu II. stupně lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2003