Ústavní soud, III. ÚS 292/03

III. ÚS 292/03 Ústavní soud rozhodl dne 25. listopadu 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky H. B., zastoupené JUDr. M. H., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2002 č. j. 16 Co 166/2002-185 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. prosince 2000 č. j. 7 C 465/98-153, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Navrhovatelka se domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno žalobě o uložení povinnosti žalovaným uzavřít s ní smlouvu o bezplatném převodu označeného družstevního bytu do vlastnictví. Poukázala na průběh řízení před soudem I. stupně, v němž žádala o jeho přerušení, když namítala, že dosud nebylo rozhodnuto soudem o sporech mezi stranami, tedy také o návrhu na neplatnost jejího vyloučení z družstva, přičemž tuto předběžnou otázku si soud neměl řešit sám, ale měl vyčkat na výsledek řízení a rozhodnutí soudu ve věci 17 Cm 6/2001 a 44 Cm 338/97. V tom vidí pochybení Obvodního soudu pro Prahu 5 i soudu odvolacího, jakož i zásah do práv, která jsou zaručena čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále uvedla, že dovolání, podané k Nejvyššímu soudu České republiky, bylo dne 21. března 2003 odmítnuto. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní práv nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 7 C 465/98-153 i řízení, které mu předcházelo, a opodstatněně shledal, že o žalobě stěžovatelky bylo rozhodnuto po náležitém zjištění skutkového stavu a v souladu s ustanoveními zákona č. 72/1994 Sb., jakož i s § 135 odst. 2 obč. soudního řádu. Shodně se soudem I. stupně poukázal na vyloučení stěžovatelky z družstva, označeného v žalobě pod č. 2), k němuž došlo 18. září 1997, na zjištění, že odvolání proti němu nebylo podáno včas, byť údajně pro opomenutí právní zástupkyně, a také na to, že žaloba o určení neplatnosti vyloučení byla podána až 18. září 2000, čímž se vypořádal s námitkou stěžovatelky, týkající se nezbytnosti přerušení řízení, či možnosti soudu posoudit i otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, a bylo-li o takové otázce příslušným orgánem rozhodnutí vydáno, z něho vycházet (§ 109 a § 135 odst. 2 obč. soudního řádu). Pokud jde o závěry soudu I. stupně, týkající se pasivní legitimace prvního žalovaného, i tyto odvolací soud shledal důvodně správnými. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/ 1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 25. listopadu 2003