III. ÚS 32/03
Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti B. K., zastoupeného JUDr. T. K. advokátem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. prosince 2002 sp. zn. 4 To 223/2002 o zrušení rozhodnutí o propuštění z vazby, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 21. ledna 2003 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. prosince 2002 sp. zn. 4 To 223/2002 o zrušení rozhodnutí o propuštění z vazby. Rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 8 odst. 2, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. září 2002 č. j. 48 T 12/2001-643 o propuštění stěžovatele na svobodu. Rozhodl tak na základě stížnosti státního zástupce, který po zprošťujícím rozsudku nalézacího soudu ve věci obžaloby stěžovatele pro trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 a odst. 3 písm. b) tr. zák., na nějž rozhodnutí o propuštění z vazby navazovalo, podal proti předmětnému rozsudku odvolání. Stížnostní soud svoje rozhodnutí odůvodnil poukazem na důvodnost útěkové vazby dle § 67 písm. a) tr. ř., jejíž přítomnost spatřoval nejen v hrozbě vysokého trestu stěžovateli, nýbrž zejména ve skutečnosti, že je cizím státním příslušníkem, který nemá k území České republiky žádné sociální vazby a na území České republiky nemá trvalý ani přechodný pobyt. Porušení uvedených základních práv a svobod namítá pak stěžovatel s poukazem na nekonkrétnost a obecnost odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu, a tím na porušení ustanovení § 67, § 68 a § 134 odst. 2 tr. řádu. Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Vrchní soud v Olomouci při posuzování předmětné věci respektoval kautely plynoucí z tr. řádu, respektoval příslušná procesní ustanovení a svoje rozhodnutí řádně a přiléhavě odůvodnil. Nedostal se zároveň do rozporu s kautelami, jež Ústavní soud ve své judikatuře z pohledu ochrany ústavnosti formuloval pro rozhodování ve věci naplnění vazebních důvodů dle § 67 písm. a) tr. řádu u cizinců (viz zejména nález sp. zn. III. ÚS 188/99, dle něhož u vazby útěkové pod pojmem konkrétních skutečností nutno rozumět kromě výše hrozícího trestu rovněž míru uspořádanosti životních poměrů obviněného, okolnost, má-li v tuzemsku trvalý pobyt, zda jsou dány důkazy, resp. indicie z minulosti nebo současnosti, že se již o vyhýbaní trestnímu stíhání pokoušel, resp. pokouší). Napadeným rozhodnutím obecný soud tudíž základní práva na nedotknutelnost osobní svobody a na spravedlivý proces neporušil, pročež nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2003