III. ÚS 324/2000
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 18. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele O. M., zastoupeného JUDr. P. D., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2000 sp. zn. 3 To 119/99 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 17. listopadu 1999 č. j. 28 T 36/98-335, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se postupem soudů cítí dotčen v právech, která jsou zaručena Listinou základních práv a svobod, a to konkrétně v čl. 36 odst. 1. Podle jeho přesvědčení soudy porušily zásady trestního řízení, když opomenuly přihlédnout k námitkám, vztahujícím se ke stanovení výše škody, která měla být jednáním způsobena, když neprováděly důkazy, jež navrhoval a v souladu se zákonem a když se s těmito námitkami nevypořádal ani odvolací soud. Poukázal také na to, že obžaloba obsahovala skutek, pro který nebyl ani obviněn, čímž v daném případě bylo porušeno právo spočívající v tom, že nikdo nesmí být stíhán z jiných důvodů, než které stanoví zákon. Předseda senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 19. července 2000 navrhl odmítnutí stížnosti dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a uvedl, že námitky v ní uplatněné považuje za nedůvodné, neboť se s nimi soud v odvolacím řízení vypořádal. Návrh na odmítnutí ústavní stížnosti učinil také státní zástupce Krajského státního zastupitelství Ústí nad Labem, pob. Liberec, který byl v návrhu označen jako vedlejší účastník. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze se v řízení o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, kterým byl stěžovatel jako obžalovaný uznán vinným spácháním trestného činu zkrácení dně, poplatku a podobné dávky dle § 148 odst. 1, 3 tr. zákona - dílem činem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu a uložen mu trest odnětí svobody v délce pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem - vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými v odvolání a důvodně odvolání zamítl. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 17. listopadu 1999 č. j. 28 T 36/98-335 v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu a opodstatněně shledal, že soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, důkazy provedl a hodnotil dle § 2 odst. 6 tr. řádu . Soud II. stupně své rozhodnutí přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil tak, že lze na ně v dalším zcela odkázat. Nutno dodat, že pokud jde o námitku, týkající se rozporu mezi skutkem, označeným v obvinění a dalším skutkem, pro který byla podána obžaloba, nelze přehlédnout, že nebylo zjištěno uplatnění předmětné námitky v průběhu trestního řízení po podání obžaloby a před soudy a jak vyplývá z obsahu podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 4. dubna 2000, který stěžovatel Ústavnímu soudu předložil, ani v této uplatněna není. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2003