III. ÚS 443/03
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2003, sp. zn. 25 Cdo 313/2003, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2002, sp. zn. 19 Co 459/2001, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. února 2001, sp. zn. 13 C 49/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Formálně vadnou ústavní stížností, jež byla doručena Ústavnímu soudu dne 26. září 2003, napadl stěžovatel rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2003 (25 Cdo 313/2003-133), Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2002 (19 Co 459/2001-116) a Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. února 2001 (13 C 49/98-75) a tvrdil, že Nejvyšší soud ČR porušil jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, jak shora jsou označena, zrušil, věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení a aby mu byly uhrazeny soudní poplatky, které činí 75.350,- Kč.
Formální vada, která spočívala v tom, že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon), byla stěžovateli vytknuta výzvou Ústavního soudu (č. l. 4 spisu), kterou stěžovatel převzal dle doručenky 13. října 2003, a současně mu byla k jejímu odstranění stanovena 30denní lhůta.
V takto stanovené lhůtě stěžovatel plnou moc právního zástupce nepředložil (lhůta marně uplynula dne 12. listopadu 2003), a proto takto vadně podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 26. listopadu 2003